Aktualizace:
13.01.2005
V přeplněným autobuse kluci si tak přemejšlej,
Kterej asi vedle Niny, kterej dneska ulehne.
A Nina nic neví a má úzkej obličej,
Ani vlastně neví, ani vlastně neví,
O co tady jde.
Tahleta Nina na mě se dívá,
A neví co je splín.
Tak co jí ksakru říct.
Tahleta Nina na mě se dívá
A neví co je splín.
Vždyť cejtí jen svý štíhlý tělo.
V přeplněným autobuse každej z kluků myslí dál,
Že by si ji klidně, že by si ji klidně vzal.
A Nina nic neví a vůbec nic nechápe,
Ani vlastně neví, ani vlastně neví ,
O co tady jde.
Tahleta Nina na mě se dívá,
A neví co je splín.
Tak co jí ksakru říct.
Tahleta Nina na mě se dívá
A neví co je splín.
Vždyť cejtí jen svý štíhlý tělo.
Sleduje východ slunce, po ránu je apatický,
Ne, že by mu to vadilo, ale je to stejný jako vždycky,
Cigáro o půl šestý vyprovokuje jeho střeva,
Pak nasnídá, voblíkne, rozloučí
To samý dělá jeho žena.
Automaticky se přemístí do celkem dobře placený práce,
Dva prášky proti únavě, dobrou náladu nesmí ztrácet.
Uteče mu to stejně jako jindy, drobnosti vypustí z hlavy.
Důchodci vyklízej dopolední pozice, vylejzaj lidi, jdou plný ulice.
Ženský jdou s taškama z masny,
Chlapi zase do továrny na sny.
Některý jsou nasraný.
Jiný jsou relativně šťastný.
Ženský jdou s taškama z masny,
Chlapi zase do továrny na sny.
Některý jsou nasraný.
Že nemaj svoje vlastní.
Tvůj pohled je vážně divnej
Ve vočích máš asi nože
Jejich lesklý nenasytný střenky
Řežou do mý kůže
Někdy taky dál
Cejtím, že dneska v noci nebudu silnej
Nebudu se bránit, nebudu mluvit
V pokoji se zrcadlem a vysokým stropem
Ses stávám schoulencem
Když registruju pohyb.
Na hranici mezi bdělostí a sněním
Zamčená ústa nezlomí ticho
Budoucí blázen třese mojí míchou
A dostává se dál
A dostává se dál.
Tvůj pohled je vážně divnej
Ve vočích máš asi nože
Jejich lesklý nenasytný střenky
Řežou do mý kůže
Někdy taky dál
Pomalu po tepně na mý ruce
Skrze ní až k vnější straně srdce.
Ležím na zemi a zvedat se mi nechce.
Jenom hrozně spát
Jenom hrozně spát.
Z pokoje ses zrcadlem a vysokým stropem
Odejdu pryč tichým nenápadným krokem
Zvláštní podivnej opakující se rytmus
Mě večer vrátí zpět
Mě večer vrátí zpět.
Srdce ve mém těle žene moji krev
Pomocí tepen a žel, labyrintem cév
Zrychlenej rytmus, střiky a záběry
Skrze pár očí ,skrze dvě kamery
Se chodbami nervových vláken
Ženou obrazy z předočních pláten
Na malou chvíli se jeden z nich zastaví
Protrhne sítnice, vletí mi do hlavy.
Proti mně jde moje osobní Laura
Já si vleču svýho chcíplího tygra.
Už dávno nejsem ochutnávačem skořicových káv
Zabíjím tygra, jsem jeho osobní sebevrah
Už dávno nejsem ochutnávačem
Zabíjím tygra ráno i večer
Pomerančová kůra mě děsí
Možná ji hodil můj kámoš Tracy
Proti mně jde moje osobní Laura
Já si vleču svýho chcíplího tygra.
Zalez si do tmy, v hlavě má běsy
Možná ho zachrání můj kámoš Tracy.
V podivném studeném červenci
Jsem chtěl vyvážit misky vah.
Zatí ze mě jejich jazýčky
Dělají zajatce marných snah.
Pořád překračuju hranici,
A sladkej čtvrtek byl jedinej horkej den
Jsem na začátku pak zas na konci
Jsem na začátku pak zas na konci.
V podivném studeném červenci
Utíkám k Franckovi Blackovi.
Chci najít svou rovnovážnou esenci
Pomocí ní ti vniknout do hlavy.
A v ní se obalím svým vlastním absolutním snem,
Mý oči budou tančit indiánskej tanec "Viděl jsem".
Zatím to není až tak dobrý
Jestli chceš cigaretu tak si vezmi.
V podivném studeném červenci
Utíkám k Frankovi Blackovi
Na miskách seděj mý dva blíženci
Ještě se pořád houpají
Chci si ubalit svůj vlastní absolutní sen
Mý oči budou tančit indiánskej tanec "Viděl jsem".
Chci si ubalit svůj vlastní absolutní sen
Držet ho mezi prsty.
Vypouštět kouř, tak si klidně dej.
Včera bylo krásně
Dneska je to jinak.
Obnažil jsem dásně
Venku zuří liják
Na chvíli to přestane
Ale pak to začne znova
Na starým plakátě
Sophie Lorenová.
Včera bylo krásně
Dnešek už je bídný
V nečinnosti očekávám
Další dny a týdny.
Děšť je stále konstantní
Nepřestává, trvá.
Ze stěny mě sleduje
Sophie Lorenová.
Sophie Lorenová
Visí na plakátě u mě doma.
Sophie Lorenová
Pohledem jí uhejbám.
Čumíme oba dva do blba
Do blba čumíme oba dva.
Máváme na auta
Stagnace je trvalá.
Na zadním sedadle
Sedíme pěkně vedle sebe.
Zachránil nás kabriolet
Nad hlavou nám kvete nebe.
Figura chlap, figura ženská
Před náma na sedadlech
Kouříme spolu dýmku míru
A najednou jsme v letadle.
Jsme takový prapodivný děti z Kouřový hory.
Naše cesta zřejmě ztratila cíl.
A tak se nepřítomně dívám
Jak ujíždím někam jinam.
Mám takovej zvláštní dojem
Že moje tělo exploduje
Že se moje srdce zlomí
Rozletí se na atomy.
Jsem chuchvalec vlastních vjemů
Jen se směju nevím čemu.
Asi všemu.
Občas i v létě sněží
Ze země vstáváš ztěží
Na ničem ti nezáleží
Ta hloupá hra dál běží.
A nikdo ničím není
Jenom snění jenom snění.
Od rána až do zbláznění.
To se jen tak nezmění.
Slunce pod stůl zapadá.
Spát budeš spát.
Někdo říká, ten zas vypadá.
Spát budeš spát.
VF:
márdi - kytara, zpěv
mejla - kytara
dejmal - basa
pítrs - bubny
terka - zpěv
v. jaselský - manager
HOSTÉ:
míla: zvuky (8)
HUDBA: vf
burác (2, 8)
TEXTY: márdi
burác (2, 8)
NAHRÁNO:
1996 studio Benas Seč
PRODUKCE: VF
MIX: míla, VF
OBAL: james
