Aktualizace:
20.02.2005
Zamiloval jsem se moc
a ještě víc, snad je to jen fraška.
Trápil jsem se celou noc,
má láska je totiž flaška.
Ref.: Protože stála jsi mě spousty práce,
jsi krásná totiž převelice.
Jsem jen chlapec z města Pardubice
a nebudu s tebou již nikdy více.
Přiznám se až u rozvodu,
že díky vodě z vodovodu
stal se ze mě protiva.
To víte - chlap bez piva.
Nebojí se, co maj v zádech
Měli by s tím přestat hned
Šťastný lidi mají na plakátech
Ty ostatní táhnou jinej svět
Řekni, jak dostanu se zpátky
Jak najít cestu zpět
Který mosty nejsou vratký
Jak opustit jinej svět
Ref. Sedíme samy ty a já
Život se v hlavě promítá
Doufám, že nejsem cvok.
Červený rety od vína
Naděje pomalu usíná
Zbejvá poslední lok
Bláznění vjelo do párů,
a v hudby potrhlou notu.
Sál byl pln kouře a výparů,
piva a lidského potu.
V kole jsem pobyl jen krátký čas,
k tanci mi scházejí vlohy.
Hrubci mi šlapali, sper je ďas,
na revmatické nohy.
Ref.:/: Už tě nemám rád :/
Svou holku vzal jsem za ruku,
vyved ji z divého ruchu.
Šli jsme se nalokat v noční tmu,
trocha čerstvého vzduchu.
A když jsme z hospody vyšli ven,
k sobě jsem přitisk' ji prudce.
Dech ve vášnivý přecházel sten,
chvět se nám počali ruce.
Ref.:/: Už tě nemám rád :/
Vysokou zdí byl obehnán ten dům,
přemilostivý bože.
Jakés' to stvořil milencům,
hrubé svatební lože.
Ref.:/: Už tě nemám rád :/
Přišla dírou v podlaze.
Začaly mi nesnáze
s krásnou holkou spanilou,
co chodí dovnitř podlahou.
Lahve s vínem přinesla
a posadila si mě do křesla.
Pak na mě mrkla ze všech sil,
jó, kdo by se s ní neopil.
Řekněte jí sakra někdo,
že o ní vůbec nestojím.
Netoužím po tom,
mít díru v pokoji.
Naplno gramec pustila
a za ruku mě chytila.
Pak na mě mrkla ze všech sil,
jó, kdo by s ní rád netančil.
Řekněte jí sakra někdo,
že o ní vůbec nestojím.
Netoužím po tom,
mít díru v pokoji.
Řekla že se jí líbím,
tak ať ji rychle políbím.
Nevím, jak bych to vyjádřil,
ale kdo by se s ní nespářil.
Na vánočním stolku
nejsou už dárky.
Nedám si kapra,
stačí mi párky.
Sedím si sám
a popíjím limo.
Stejně zas dopadnu
- před sebou pivo.
Jsem rozčílen na míru,
neumím dojít do smíru.
Půjdu si půjčit
duši a oči.
Vzít rozum do hrsti,
sám sobě jsem k zlosti.
Málem jsem rozbil
hlavu a svůj podzim.
Ref.: Na držku padám,
stejně si zas dám.
Budu mít splín
a v duši klín.
A budu blázen,
už ztrácím slova.
Jen studenou lázeň,
zas a znova.
Ještě se v kole pěkně točím,
zítra už budu zas na noční.
Oddávám se metálu
v této roční době.
Stálo mě to námahu,
tak oddávám se tobě.
Budu dítko bez rozumu,
dítko a v ruce láhev rumu.
Neberte mě Polednice,
jen mě nechte bídníka.
Stejně budu po tátovi,
co s rozumem se potýká.
A tak to řeším,
ale jen v duchu.
Stále jen čekám,
až konečně přijdeš
-k mýmu uchu !
Ref.: Přišla's mi říci,
že už zas můžu,
že už zas můžu
aspoň jednou !
Přišla's mi říci,
že cukr a lžíci
budeme míti
jenom ve dvou.
Chovat se tiše už zase musím,
ale ta píše s cílem do pusy.
Je teď den a nebo noc?
Těch detailů je na mě moc.
Přicházím k názoru, že bude lepší,
zpívat si pospolu ty slova hezčí.
Jen si dám k večeři dvě slaný tyčky,
dřív než mě přivedeš do slovní potyčky.
Oči máš zavřený,
slzy i z venčí.
Tvůj sen se začíná
a nebo končí.
Znamení na tváři,
znamení v těle.
Stéká ti po zádech,
pramínek krve.
Ref: /: Tvoje oči, oči, oči, oči, oči
tvoje oči, kdy na mě vzhlídnou :/
Znamení na hrdle,
otisky v hlíně,
vlasy i na hrobech,
znamení v klíně.
Znamení na prsou,
znamení v prsou.
Kameny zavalí,
trávu i s rosou.
Ref: /: Tvoje oči .........:/
Trousili se trousili
hosté do hospody,
pivo, víno, fernet, rum,
to jsou silné vody.
Já jsem podleh okamžitě,
když jsem nápis uzřel,
Žlutý pes - toť hospoda,
bez ní bych snad umřel.
Koulely se koulely
dva panáky zelený,
kopnul jsem je do sebe,
zažehnul jsem trápení.
Denně takhle přikládám
do své tělní peci,
takhle pěkně vytopen
dám si ještě deci.
Koulelo se koulelo
sedm sudů vína,
až je všechny vypiju,
potom bude hlína.
Představa mě děsí,
že bych zhebnul jednou,
proto pilně přikládám kapalinou věrnou.
Zmizela jsi dneska ráno,
nechala jsi rozestláno,
jak v posteli, tak v mý duši,
asi nevíš, co se sluší.
Padá hvězda do rákosí,
o přání nikdo neprosí.
Divný život spolu vedem
čarodějko v modrošedém.
Ref: Prstem píšeš na mý záda
lži o tom, jak máš mě ráda,
já ti zase do tvých skrání
lžu o lásce bez přestání.
Zůstala tu těžká slova,
bolest, barvy a furt znova.
Jizvy si teď léčím ledem
/: čarodějko v modrošedém :/
Nic nezískám, nic neztratím,
když na chvíli zmizím zatím.
Oddálit to rozhodnutí,
k návratu se nedonutím.
Dám si tě do kartotéky
mezi další čarodějky.
Máš kolonku hned pod nebem,
čarodějko v modrošedém.
Ref: Prstem píšeš ...........
Chodí muž po tom světě,
kámen a voda dravá.
Nemá rád to,
co kvete,
hostie nerozdává.
Chodí a budí ptáky
a za ním kráčí ona,
o krok, či o dva zpátky,
krásná Persefona.
Ref: Užívej mládí chlapče,
pak přijdou totiž on a ona -
- stařec, co v duchu pláče
a krásná Persefona.
Muž v prostřed davu stojí
a ona vybírá si,
kdo přijat pod obojí
bude na věčné časy.
Za ním jdeš bez váhání,
král padá na kolena,
proč nemá slitování,
krutá jak Persefona.
Ref: Užívej mládí chlapče,
pak přijdou totiž on a ona -
- stařec, co v duchu pláče
a krásná Persefona.
Jen se svým pentagramem
na hlavu postaveným,
neříká nikdy amen
všem možným umučeným.
Už zapomněla plakat
a tančí vždycky sama,
bude tě věčně čekat
- smutná Persefona.
Ref: /: Užívej mládí chlapče,
pak přijdou totiž on a ona -
- stařec, co v duchu pláče
a krásná Persefona. :/
