Aktualizace:
05.11.2006
2. Náš kapelník Moravec
je bejvalej poslanec
to možná někam protlačí
starosta koupí noty
Vondráčkový a Gotty
dechovka jenom nestačí.
Ref.:
Vymetem všechny plesy
v naší vsi i za lesy
potáhnem naším krajem
a všude si pěkně zahrajem (možná i cédéčko nahrajem)
když zazní naše tradá
každá se ráda zadá
slečinky i ty tety
a my si dáme do trumpety.
3. Zpěvačku máme kočku
Ivanku vod Patočků
vytáhne tříčárkový dé
zatím je svobodná
holka je to hodná
ví co si má vzít na sebe.
4. Mít kapelu je príma
to potvrdí i Zíma (Klíma)
život vám pěkně osladí
hlavu máte vypitou
a prachy se vám sypou
nevadí že to neladí.
02. Ve 4 ráno
Marek Brodský, Mirek Klíma
Proti mně stojí velká bílá myš
co tady dělá, proč na mě pořád civí,
je opravdická, nebo jenom plyš,
tváří se zavyle
v mým bytě 2+1 promile.
Proti mně stojí velká bílá zeď,
co tady dělá, proč na mý čelo tlačí
stojí tu odjakživa, nebo jenom teď?
každopádně je v přesile
v mým bytě 2+1 promile.
Ref.:
Ve čtyři ráno začnou křičet ptáci
už za tři hodiny pudu shánět práci
už za dvě hodiny mi začne cukat v tváři
a za hodinu jsou tu popeláři.
Sehnal sem aspoň holku z druhý ruky
m blůzu z kretonu a na tesilkách puky
málokdy ví, která zrovna bije
a než dem spát, tak oba pijem.
Ref.:
Ve čtyři ráno .
03. Narážeje do lidí
J.H.Krchovský
Narážeje do lidí
jdu liduprázdnou ulicí
a nikdo mne v ní nevidí
- mám zatemněnou palici.
Nezářím a nemám světlo
jen mé oči trochu žhnou
ňáké zvíře si mne spletlo
s vymlácenou lucernou.
Vydávám dnes jenom skřeky
mluvit už mě uráží
jdu se na most napít z řeky
žízeň mám, i závaží.
Divnej čas Marek Brodský
1. Holka v roztrhaný košili
brečí na protějším oknu
poslední rvačka v ulici
naposled si z láhve loknu
slejvák den vítá, pomalu svítá.
2. Vobušci už vypli syrény
automaty melou z posledního
z cizích bytů mizej hyeny
eště si pustim něco pomalýho
slejvkák den vítá, pomalu svítá.
Ref.:
Divnej, divnej, divnej, divnej čas
někdo se rozvístil a někdo jinej zhas
Divnej, divnej, divnej, divnej čas
někdo se rozvístil a někdo jinej zhas.
3. Divnej čas není noc a není den
déšť milostrdně smejvá špínu
divnej čas není noc a není den
čas vopice vzteku a splínu
jeden druhýho si těžko všímá
zejtřejší se míjej s včerejšíma.
Nesu Ti láhev, silně podnapilej,
a dělám Ti jen ostudu,
jelikož nejsem pozorném a milej
a nikdy asi nebudu.
Jsem člověk mravně zkaženej a shnilej
a chci, aby se vědělo,
jakej to vedu život rozmařilej
a že mi jde jen o tělo.
Tak běž a stáhni rolety!
A mrskni sebou máme málo času,
tak nechtěj, abych Tě bral kolem pasu
a čet milostný sonety.
Mně poezie nesvědčí.
Seš moje holka, tím je všecko dáno:
jdem dělat lásku, skončíme až ráno
a zvládneme to bez řečí.
Nesu Ti láhev, silně podnapilej,
kdyby se Ti snad nechtělo.
O mě se neboj, já jsem vždycky čilej,
mně totiž jde jen o tělo.
A moje láska je cit ledabylej,
a když už říkám něžnosti,
řeknu, že Amor, hajzlík rozpustilej,
mi rozporcoval vnitřnosti.
1. Holka v roztrhaný košili
brečí na protějším oknu
poslední rvačka v ulici
naposled si z láhve loknu
slejvák den vítá, pomalu svítá.
2. Vobušci už vypli syrény
automaty melou z posledního
z cizích bytů mizej hyeny
eště si pustim něco pomalýho
slejvkák den vítá, pomalu svítá.
Ref.:
Divnej, divnej, divnej, divnej čas
někdo se rozvístil a někdo jinej zhas
Divnej, divnej, divnej, divnej čas
někdo se rozvístil a někdo jinej zhas.
3. Divnej čas není noc a není den
déšť milostrdně smejvá špínu
divnej čas není noc a není den
čas vopice vzteku a splínu
jeden druhýho si těžko všímá
zejtřejší se míjej s včerejšíma.
Sám doma sedím
do okna hledím
a ty nejsi nejsi, nejsi
Kde jsi?
Sama doma sedíš
do okna hledíš
ale já nejsem, nejsem, nejsem
...tvým pejsem.
07. Mokrý prádlo
Marek Brodský
Plísně na zdi mapujou
že je to jen na houby
nacucaný tenisky
dávám na noc do trouby
Hlavu hřeju nad sporákem
pak sejdu ke kaslíku
inkaso, plyn, předvolání
pak dva rumy v mlíku
jsem tak utahanej
že bych s ňákou moh i spát
a svět mi přijde zdravej
jak do voka si vrazit drát
Už jen nízký pudy
a vysokej tlak
a výčepní nudy
a u pelechu brak
Ref.
Přijdu si jak mokrý prádlo na šňůře
jak vytahaná nohavice sepranýho jégru
trochu jako mokrý prádlo na šňůře
jak mokrá fusekle, co ztratila ségru.
Kdy už mě zachrání ňákej bus
ukažte mi jízdní řád
vášní je fůra, mě už jen kus
nechci se studit, nechci se hřát.
Kdy už vypluje z Bohnic
dvoustovka plná anonymů
tvé ne je jako led, ano jak hic
já rád to mezi, teplou zimu.
Ref.:
A když tu někdy čekám sám
chce se mi křičet z plnejch plic
ničevo, nothing, prostě nic
chce se mi křičet!
Zatímco čekám na zastávce
vyhlížím hromadnou dopravu
díváš se z okna, máváš své lásce
kazíš mi její popravu.
Kdy už mě zachrání ňákej bus
ukažte mi jízdní řád
není jen mínus, není jen plus
je tak nic, klid, nula kilowatt.
Bůh deště, rozezlen a povoliv své vzpouře,
vychrstl chladný proud, jenž stéká ze mraků
a kape na hřbitov, a s chuchvalcema kouře
hned zvětšil úmrtnost předměstských chudáků.
Má kočka děsící se oblačna a kouře,
se svíjí na zemi, má úzkost ve zraku,
a duše básníka sní v okapové rouře
se smutným fantómem a s hlasem přízraku.
Zvon hlučně naříká a dřevo v kamnech kvílí
jak velké hodiny, které se nachladily,
a zatím při kartách, jež páchnou koudelí
a jež jsou dědictvím po vodnatelné tetě,
kluk s dámou hovoří o starodávném světě
a blouzní o láskách, jež dávno zemřely.
Dnes máš prej kongres
někde u Paříže
tak jsem šel na luft
jó ta vodka píše!
Pak jsem tě uviděl
když jsem šel domů ránem
pak jsem tě uviděl
líbat se s cizím pánem.
Říkalas často ať se neutopím
že ví bůh, co zas večer ztropím
ať už si najdu ňákou slušnou práci
že muzika je jenom pro legraci.
Zkouším to žehlit
ale nemám nárok
vylil jsem láhve
ostříhal si háro.
Zkouším to žehlit
ale nemám šanci
leda vám dvěma
ploužák zahrát k tanci.
Ref:
A teď mám nervy někde na pochodu
nebo mi tečou jako z vodovodu
nervy mi stříkaj jak přefiklá tepna
všude se valej jak vybuchlá Etna.
Hodiny se vlečou, vlečou v levným bistru
a nervy tečou, tečou, jen stáčet do kanystru.
Já doufal, že to dohraju
tak, jak to mám zajetý
po boku mé drahé
stejně staré rakety.
To je teda nadělení
nosím gatě do zvonu
novej parfém po holení
a mozek mám v ohonu.
Cejtím se tak provinile
voči jako baset
zmatek měřím na promile
tý holce je dvacet.
Ref.:
Jsem had, co svlíká starou kůži
osudovou zmrzlinu si lízám
dřív než první infarkt
přišla druhá míza
dřív než první infarkt
přišla druhá míza.
Trhám knoflík, zip a pásek
padáme na mez nebo na lino
teď je největší z mejch lásek
a ráno domů - ahoj rodino
Cejtím se tak provinile
voči jako baset
zmatek měřím na promile
tý holce je dvacet.
Ref.:
Jsem had, co svlíká starou kůži
osudovou zmrzlinu si lízám
dřív než první infarkt
přišla druhá míza
netuším co bude potom
je to příběh jenom o tom,
že dřív než první infarkt
přišla druhá míza
dřív než první infarkt
přišla druhá míza.
13. V domě umění
Milan Ohnisko
Kol vrátnice
kde sedím
a tupě přes sklo hledím
jede sanitka.
Jedouc houká
by život
zachránila jeden.
Bude máj
nedávno byl leden.
Přemýšlím
zda skokem,
nebo jedem.
Jsem pěšák, trochu na palici
si na tahu nebezpečná dámo
potácím se šachovnicí
partie začíná už ráno.
Jak hraješ mi vůbec nevoní
tvůj tah je zas lež jak věž
necejtím se na koni
si na tahu - tak někam běž!
Tvůj novej střelec mě zas školí
ty seš si tak děsně jistá
jen osum krát osum polí
pro nás dva málo místa.
Ref:
Tak to se di holka bodnout
já ty šachy vážně nesnesu
já už chci jen pitomou a hodnou
co rozumí leda pexesu.
Netopýr zakvičel
za mrakem luna
jaká to podivná
zní ve mně struna?
A taky štěká pes
za mrakem mrak
chtěl bych se usmívat
jen nevím jak.
A ještě zvuk vody
to soused splachuje
co k tomu dodat lze?
Nic... tak to prostě je.
16. Jsou zločiny
J.H.Krchovský
Jsou zločiny k nímž netřeba mít motiv.
Jsou básně jimž by ublížilo moto.
Dnes ožeru se sám a do němoty!
A bezdůvodně - tedy právě proto.
