Vypsaná fiXa – Smutné a veselé vraždy 01. Nina V přeplněným autobuse kluci si tak přemejšlej, Kterej asi vedle Niny, kterej dneska ulehne. A Nina nic neví a má úzkej obličej, Ani vlastně neví, ani vlastně neví, O co tady jde. Tahleta Nina na mě se dívá, A neví co je splín. Tak co jí ksakru říct. Tahleta Nina na mě se dívá A neví co je splín. Vždyť cejtí jen svý štíhlý tělo. V přeplněným autobuse každej z kluků myslí dál, Že by si ji klidně, že by si ji klidně vzal. A Nina nic neví a vůbec nic nechápe, Ani vlastně neví, ani vlastně neví , O co tady jde. Tahleta Nina na mě se dívá, A neví co je splín. Tak co jí ksakru říct. Tahleta Nina na mě se dívá A neví co je splín. Vždyť cejtí jen svý štíhlý tělo. 02. D.U.P. Sleduje východ slunce, po ránu je apatický, Ne, že by mu to vadilo, ale je to stejný jako vždycky, Cigáro o půl šestý vyprovokuje jeho střeva, Pak nasnídá, voblíkne, rozloučí To samý dělá jeho žena. Automaticky se přemístí do celkem dobře placený práce, Dva prášky proti únavě, dobrou náladu nesmí ztrácet. Uteče mu to stejně jako jindy, drobnosti vypustí z hlavy. Důchodci vyklízej dopolední pozice, vylejzaj lidi, jdou plný ulice. Ženský jdou s taškama z masny, Chlapi zase do továrny na sny. Některý jsou nasraný. Jiný jsou relativně šťastný. Ženský jdou s taškama z masny, Chlapi zase do továrny na sny. Některý jsou nasraný. Že nemaj svoje vlastní. 03. Ruce Tvůj pohled je vážně divnej Ve vočích máš asi nože Jejich lesklý nenasytný střenky Řežou do mý kůže Někdy taky dál Cejtím, že dneska v noci nebudu silnej Nebudu se bránit, nebudu mluvit V pokoji se zrcadlem a vysokým stropem Ses stávám schoulencem Když registruju pohyb. Na hranici mezi bdělostí a sněním Zamčená ústa nezlomí ticho Budoucí blázen třese mojí míchou A dostává se dál A dostává se dál. Tvůj pohled je vážně divnej Ve vočích máš asi nože Jejich lesklý nenasytný střenky Řežou do mý kůže Někdy taky dál Pomalu po tepně na mý ruce Skrze ní až k vnější straně srdce. Ležím na zemi a zvedat se mi nechce. Jenom hrozně spát Jenom hrozně spát. Z pokoje ses zrcadlem a vysokým stropem Odejdu pryč tichým nenápadným krokem Zvláštní podivnej opakující se rytmus Mě večer vrátí zpět Mě večer vrátí zpět. 04. Tracy Srdce ve mém těle žene moji krev Pomocí tepen a žel, labyrintem cév Zrychlenej rytmus, střiky a záběry Skrze pár očí ,skrze dvě kamery Se chodbami nervových vláken Ženou obrazy z předočních pláten Na malou chvíli se jeden z nich zastaví Protrhne sítnice, vletí mi do hlavy. Proti mně jde moje osobní Laura Já si vleču svýho chcíplího tygra. Už dávno nejsem ochutnávačem skořicových káv Zabíjím tygra, jsem jeho osobní sebevrah Už dávno nejsem ochutnávačem Zabíjím tygra ráno i večer Pomerančová kůra mě děsí Možná ji hodil můj kámoš Tracy Proti mně jde moje osobní Laura Já si vleču svýho chcíplího tygra. Zalez si do tmy, v hlavě má běsy Možná ho zachrání můj kámoš Tracy. 05. Absolutní sen V podivném studeném červenci Jsem chtěl vyvážit misky vah. Zatí ze mě jejich jazýčky Dělají zajatce marných snah. Pořád překračuju hranici, A sladkej čtvrtek byl jedinej horkej den Jsem na začátku pak zas na konci Jsem na začátku pak zas na konci. V podivném studeném červenci Utíkám k Franckovi Blackovi. Chci najít svou rovnovážnou esenci Pomocí ní ti vniknout do hlavy. A v ní se obalím svým vlastním absolutním snem, Mý oči budou tančit indiánskej tanec "Viděl jsem". Zatím to není až tak dobrý Jestli chceš cigaretu tak si vezmi. V podivném studeném červenci Utíkám k Frankovi Blackovi Na miskách seděj mý dva blíženci Ještě se pořád houpají Chci si ubalit svůj vlastní absolutní sen Mý oči budou tančit indiánskej tanec "Viděl jsem". Chci si ubalit svůj vlastní absolutní sen Držet ho mezi prsty. Vypouštět kouř, tak si klidně dej. 06. Sophia Lorenová Včera bylo krásně Dneska je to jinak. Obnažil jsem dásně Venku zuří liják Na chvíli to přestane Ale pak to začne znova Na starým plakátě Sophie Lorenová. Včera bylo krásně Dnešek už je bídný V nečinnosti očekávám Další dny a týdny. Děšť je stále konstantní Nepřestává, trvá. Ze stěny mě sleduje Sophie Lorenová. Sophie Lorenová Visí na plakátě u mě doma. Sophie Lorenová Pohledem jí uhejbám. 07. Děti z kouřový hory Čumíme oba dva do blba Do blba čumíme oba dva. Máváme na auta Stagnace je trvalá. Na zadním sedadle Sedíme pěkně vedle sebe. Zachránil nás kabriolet Nad hlavou nám kvete nebe. Figura chlap, figura ženská Před náma na sedadlech Kouříme spolu dýmku míru A najednou jsme v letadle. Jsme takový prapodivný děti z Kouřový hory. Naše cesta zřejmě ztratila cíl. A tak se nepřítomně dívám Jak ujíždím někam jinam. Mám takovej zvláštní dojem Že moje tělo exploduje Že se moje srdce zlomí Rozletí se na atomy. Jsem chuchvalec vlastních vjemů Jen se směju nevím čemu. Asi všemu. 08. Destrukční Občas i v létě sněží Ze země vstáváš ztěží Na ničem ti nezáleží Ta hloupá hra dál běží. A nikdo ničím není Jenom snění jenom snění. Od rána až do zbláznění. To se jen tak nezmění. Slunce pod stůl zapadá. Spát budeš spát. Někdo říká, ten zas vypadá. Spát budeš spát. VF: márdi - kytara, zpěv mejla - kytara dejmal - basa pítrs - bubny terka - zpěv v. jaselský - manager HOSTÉ: míla: zvuky (8) HUDBA: vf burác (2, 8) TEXTY: márdi burác (2, 8) NAHRÁNO: 1996 studio Benas Seč PRODUKCE: VF MIX: míla, VF OBAL: james 1